Metody práce 5 - Dyslektické slepé skvrny

17.03.2016 21:04

Není dyslexie jako dyslexie. Tento pojem jsme automaticky naučeni spojovat se školním prostředím a konkrétně s neschopností plynně číst. Víme, že vinou dyslexie jakoby nevidíme a tudíž přeskakujeme některá písmenka, či dokonce slabiky a slova. Jenže pojem dyslexie je mnohem širší a v tomto širším výkladu jsme vlastně dyslektici tak trochu všichni.

Dyslexie je totiž způsob, jakým se naše vědomí vyrovnává s negativními zážitky, traumaty a stresem. Pokud je vjem dostatečně silný, jedinec si ho spojí s bolestí, strachem anebo strachem z bolesti a vytvoří si na dané téma, stimul či situaci tzv. dyslektickou slepou skvrnu. Je i vědecky dokázáno, že vlivem stresu v mozku odumírají nervová spojení - a vytváří se slepá místa. Člověk se potom instinktivně vyhýbá určitému prostředí, chování, nebo popírá nějakou svou vlastnost nebo schopnost, která témto procesem utrpěla. 

(Například, pokud se stane, že je člověk trestán, odmítán či zesměšňován za to, že vyjádří svůj vlastní názor, je velmi pravděpodobné, že svůj názor vyjadřovat přestane anebo, v krajním případě, že si ho dokonce přestane utvářet. Začne se spoléhat na rady ostatních a tím svůj život nechá žít někoho jiného. Samozřejmě, že časem situace vyústí v pocity oddělenosti sama od sebe, odloučení od svého života a podobně, a třeba i v odpovídající fyzickou dysfunkci - v této modelové situaci pravděpodobně něco sebezničujícího, tak jako autoimunitní choroby, anorexie, nebo dokonce rakovina. Pokud si člověk znovu obnoví neurologický tok v místě bloku, navrátí si schopnost tvorby svého názoru, volby a zároveň kontroly nad svým životem. Až tak se může zdánivě obyčejná situace zamotat.)

Účelem kineziologického sezení je odhalit a napravit tyto bloky, či chcete-li tato dyslektická slepá místa, která se velmi rychle stanou podvědomými, na základě klasického psychologického postupu mysli - upozadit negativní zážitky a pamatovat si hlavně to dobré. My si již situace vědomě nepamatujeme, ale přesto jsou uloženy v buněčné paměti těla. Proto dokážeme odhalit i bloky napříč generacemi, kdy dědíme po svých předcích jejich stresy anebo tendence k vytváření dyslexí na určitá témata.